Z dějin dvoru Havranska

Ačkoli historie celého kraje okolního z dob pradávných jest zahalena rouškou tajemství, víme přece tolik, že bývala dosti bohatou, ba bohatší nežli jest historie jiných krajin naší vlasti.

Rušně tu bylo již za prvního slovanského kmene Charvatů, který pro své bezpečí před výbojem sousedního kmene Pražského stavěl při řece Mrlině obranné tvrze, z nichž přední místo zaujímalo památné hradiště Havráň (Havraní).

Jméno hradiště jest původu ryze slovanského, dané místu nejspíš k poctě havrana, kterýž pták býval starým Čechům posvátným a kterýž se také v zdejších lesích jistě zdržoval.

Krajina zdejší náležela tenkráte mocnému rodu Slavníkovu na Libici. Když roku 995 dal Slavníkovce kníže Boleslav povraždit, připadla celá krajina v majetek knížete Pražského a libický župní úřad přenesen byl na hrad Havraň. Hrad tento však z neznámé příčiny za necelých 100 let zanikl a od těch časů byly jednotlivé části majetku toho darovány nebo zastavovány osobám soukromým.

Ve 13. století získal některé vsi i se zpustlým hradem klášter svatojirský v Praze, ale hradiště havranské zůstávalo nadále pusté. Teprve ve 14. století se majiteli zdejšího zboží ostrov s župním hradem zalíbil, dal ho rozpůlit ve dví a na menší polovici založil tvrz, obehnanou zdí a dvojími valy s hlubokými příkopy, naplněnými  vodou.

Leč za husitských bojů ves i tvrz Havraň lehly popelem. V 16. století tedy nebylo ani tvrze Havrani než toliko dvůr, ač stopy po ní dochovaly se až do konce 19. století.

Roku 1793 zde byla zřízena bažantnice, o rok později státní hřebčinec, avšak vlhká půda na kopyta pasoucích se koní nepůsobila příznivě, proto se roku 1822 přemístil do Kladrub a obnovena byla znovu bažantnice. V myslivně její za oněch dob, jak je v kraji známo, přebýval myslivec, který divou Báru miloval.

V roce 1878 byla bažantnice opět zrušena, les vykácen a budovy upraveny v stavení hospodářské. Při kácení lesa a úpravách pozemků těchto, objeveno bylo ono památné hradiště, kostrové hroby a množství středověkých starožitností z doby předhusitské.

Dvůr Havransko měl v pronájmu nejprve cukrovar v Libici a od roku 1889 cukrovar poděbradský, než si ho v roce 1912 od nového majitele poděbradského panství najal pan Rudolf Kraus z Ratenic a jeho zeť Ladislav Procházka z Kutné Hory. V roce 1922 si pan Ladislav Procházka s manželkou Boženou velkostatek tento koupili a čtyři léta poté při něm založili 1,25 ha rozlehlý ovocný a okrasný park s růžovým sadem, podle projektu pražského architekta ing. Böhma.

Zapsal Čeněk Klásek, řídící učitel

Během druhé světové války vešel dvůr Havransko pod vnucenou německou správu. Rodina Procházkova se na svůj statek vrátila v roce 1945 a ještě po jeho znárodnění v roce 1948 zde žila dva roky, než se musela definitivně odstěhovat. Z Havranska se stal státní statek, který nechal budovy včetně parku zcela zchátrat. Teprve po roce 1989 se mohli potomci Ladislava Procházky na zpustošený dvůr Havransko vrátit, ujmout se jeho náročné rekonstrukce a následně i opětovného hospodaření.